II.

31. prosince 2014 v 10:29 | The small one |  Dokonalý pár?
Hurá sláva! Povedlo se mi napsat další díl tak, jak jsem chtěla, tj. do Silvestra (zázrak, když mám svou drahou polovičku za zadkem, a tím pádem mě od psaní odvádí všelijaké jiné činnosti). Omlouvám se, že zatím tu moc romantiky není, spíš nějaké reálie světa. No, vlastně to možná není ani moc zábavný díl... Tedy, nevím, jak to s tou romantikou nakonec bude... Uvidíme, jestli budu na své postavy hodná. Věnováno Kayleigh, Jolly a Peťule :)

Hned na začátek vám objasním jedno drobné gramatické pravidlo, které sice je z textu patrné, ale není explicitně vysvětlené. Každé slovo má kořen. K němu se připojuje koncovka -en, jde-li o ženskou složku, a -in, jde-li o složku mužskou. Nill je jedna polovina magického páru; zároveň to ovšem znamená neúplný, necelý, osamělý. Nillin je muž-mág, nillen je žena-kouzelnice. Podobně se pracuje se jménem páru. Pokud chceme mluvit jen o muži z páru jménem Hord, použijeme označení Hordin, pokud jen o ženě, řekneme Horden.
U věcí, nesouvisejících s magií, se s tímto jevem ovšem setkáme jen výjimečně.




Caleb chvíli okouněl okolo nabízeného jídla a nakonec si nabral misku husté polévky a vzal žitnou placku. Proplétal se davem, ale nikoho neznal a nechtělo se mu zapojovat do hovorů s cizími lidmi. Jestli tu někde postává jeho nillen, ženský protějšek, nedokázal nijak odhadnout. Zpovzdálí je pozorovala Rada Starších. Zamrazilo ho, když pohlédl do jejich absolutně černých očí bez bělma.
Zbytek jeho známých se zatím přesunul k jednomu z hloučků dalších dospívajících, shromážděných okolo ohnišť. Kvůli Dianě se hned nějaký chlapec zvedl, aby jí uvolnil místo u ohně. Ani ji nenapadlo Calebovi jeho plášť vrátit. Vlastně to ani nečekal - holky jsou prostě rozmazlené už z principu a každou zdvořilost pokládají za samozřejmou; nebo mu to tak alespoň připadalo, když pozoroval sestru s Dianou. Když se jako malí prali o dřevěné koníky a vojáčky, vždycky to byl on, kdo musel ustoupit. Nejdřív proto, že ho přepraly a on nebyl žalobníček, později proto, že s holkami se prát přeci nebude, s jezinkami. S jinými dívkami naštěstí nepřicházel do tak blízkého styku, aby to posoudil.
"Znám ho tak malého, že ještě nosil na krku rolničku proti uhranutí," prohodila ke komusi, ale pohodila hlavou jeho směrem. Caleb zčervenal - byla starší jenom o dva roky, takže si určitě vymýšlela. Kolik si toho mohla pamatovat jako pětiletá? "Nosil ji na stužce jako kočka," zasmála se. Takže ne, nevymýšlela. Caleb začal uvažovat, že nenápadně vycouvá.
"Malý kocourek," promluvil u jeho ucha kdosi. Caleb překvapeně uskočil. Zase ten dlouhán, úsměv od ucha k uchu. "Tvoje slečna rychle ztratila ostych."
"Není to moje slečna, je to ségřina kamarádka. Jestli tu letos konečně zůstane, Marry trefí šlak, protože nebude mít s kým pištět a hihňat se," zabručel. "A jestli nastydne, tak mě zabije, že jsem ji nepohlídal. Jako ségra."
"Takže proto má ona dva pláště a ty žádný?" blesklo Kaylovi.
"Jo, vždyť to říkám."
"A teď už ti není zima?"
"Ne, díky," usmál se Caleb rozpačitě a urovnal si kožešinu na ramenou. Měl z Kayla smíšené pocity a nevěděl, jak se k němu chovat. Jako kdyby mu cosi naznačoval, ale Caleb nebyl schopný poznat co. "Promiň, já... už budu muset jít," protáhl se kolem něj a vydal se nazdařbůh podívat, co tohle místo ještě skrývá za překvapení.

Uprostřed vyvýšeného plácku, ohraničeného po obvodu zasněženými keříky planých růží, trnek a hlohů, stála veliká plochá mísa se čtyřmi nožkami, zakončenými dole spirálou. Byla vyrobena z bronzu a měla průměr přinejmenším tří kroků dospělého muže. Ačkoli se od ní netáhly stopy, neležela na ní ani vločka. Jako kdyby sem snad přiletěla. Pod ní bylo naskládáno chroští - nevěděl přesně jak, ale ta obludná lesknoucí se věc souvisela se samým procesem Volby. Tady se mělo rozhodnout. Pak bude nillin, mužská část páru. Zvláštní. Zatím byl Caleb. Pak už bude sám jen nill, neúplný.
"Copak tu děláš?" Jeden ze Starších se vynořil mezi keři a tvářil se káravě. Podle tmavomodrého roucha nepatřil k Radě, ale ani tak se pod jeho pohledem necítil Caleb příjemně. Vypadal na pětatřicet, takže ve skutečnosti mu bylo přinejmenším dvakrát tolik.
"Tady se to odehraje, že?" zeptal se Caleb.
"Jsi tu poprvé? Ano, tady se to odehraje. Letos nebo příští rok nebo ještě později," přikývl. "Na době nezáleží."
"Já... asi bych měl jít, že?"
"Na tom nesejde. Nezáleží na tom, jestli znáš místo a průběh zkoušky. Někteří dokonce vytuší předem, kdo jim bude celý zbytek života nablízku. Magie dvou lidí to provede v podstatě sama, když rozpozná vhodnou doplňující část - někteří tu rezonanci vnímají."
"A vy?" dovolil si Caleb drzou otázku.
"Já jsem se svou nillen vyrůstal. Kouzlili jsme spolu dávno předtím, než jsme věděli, co je Volba, a oba se během dospívání děsili, že nás rozdělí."
"Musí to být zvláštní pocit, mít někoho tak blízko..."
"Nevím, nikdy jsem jiný pocit ani nezažil. Nedokážu si představit svou existenci bez ní. Nevím, jestli je krásná nebo ošklivá, nevím, jak ji vnímá okolí. Není to důležité. Je... moje. Jako jsou mé nohy a ruce."
"A... co se stane, když se jednomu nill něco stane?"
"Ten druhý to naštěstí málokdy přežije. Pokud ano, někdy je dost silný na to, aby pokračoval životem dál sám. Dost často se táhne do ústraní. Pokud má děti, dává to aspoň jakousi chuť pokračovat. Ale většina z přeživších se magie navždy vzdá."
"A... když umírají věkem?" zeptal se trošku přiškrceně Caleb.
"Mágové skoro vždycky umírají věkem. A to pak odcházejí oba zároveň v dobu, kterou si sami určí. Je těžké smrtelně zranit mága. Ta dualita nám poskytuje stabilitu a bezpečí."
"Proč nám tohle nikdo dřív nevyprávěl?"
"Protože nebylo třeba. Necháváme děti vyrůst přirozeně. Dokonce i Volba tě s druhým spojí teprve v okamžiku, kdy jste oba připraveni. Nechceme, aby děti přemýšlely o smrti a osamění. Dokonce se říká, že je dobré pro jemnou motoriku magie, když člověk v dětství kouzlí sám - no, v tomhle asi nejsem dobrý příklad," usmál se omluvně. Zadíval se na chvíli do země a během chviličky z keřů vyšla vysoká žena s hrubými blonďatými vlasy, spletenými na temeni. Calebovi se až zježily vlasy, když ucítil, jak mezi mužem a jeho nillen zažhnula magie. Caleb sám nevěděl, jestli je krásná, ale byla impozantní a vřelá.
"Jsme Herdon," představil je muž, tedy Herdin. Herden se usmála a podala mu ruku.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vicky | Web | 31. prosince 2014 v 10:33 | Reagovat

super :) pekný Silvester a šťastný Nový rok :)

2 Jolly the Sad | Web | 31. prosince 2014 v 10:58 | Reagovat

Víš, miluju tě.
A tohle je boží.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama