Intermezzo I.

9. února 2015 v 15:39 | The Small One |  Dokonalý pár?
Jakpak se máte, koťátka? Můžete mi prosím zahlasovat v anketě?
Tentokrát se v rámci stejného univerza přeneseme o kousek jinam :)

Jinak píšu diplomku. Tím je o mé aktivitě řečeno asi vše :D
Věnováno Kayleigh s gratulací k latině :D

Lillah se tváří otřela o nahé rameno své spící nillen. Ještě pořád měla jméno. Trochu se jí sevřel žaludek nervozitou. Políbila zrzku na bledý krk a pak se znovu uvelebila s jejím hřejícím tělem v náručí. Karunina vůně ji uklidňovala i teď, když uvažovala, nakolik přijde o svou identitu. Říkalo se, že s obřadem Dovršení její vzpomínky na minulost vyblednou.
Karuna si její paže přitáhla blíž a políbila ji někam na pravou paži. Zdálo se, že ji mazlení probudilo, ale ve skutečnosti se poslední dobou budily prakticky současně. Jejich fyzické pochody se za poslední rok takřka slily - měly chuť na stejné jídlo, Karunin tep zpomalil a Lillyn zrychlil, dokonce stejně rychle i dýchaly. Magie provedla skoro všechno sama od sebe.
"Ššš, neboj se." Ani ve svých obavách nebyla Lillah sama.
"Budu to ještě pořád já?"
"Nebudeš. Ani já nebudu já. Ty budeš víc cynický pragmatik a já víc cíťa. Pojď sem..." Karuna se otočila tváří k tmavovlásce a přitáhla si ji do náručí. "A co že na tebe přišla krize identity zrovna dneska, kotě moje?"
"Asi proto, že je večer Dovršení?" odsekla.
"Jo, a pak to půjdeme někam zapít. Je to jenom obřad. Byla jsem za otcem - víš, jak jsem v úterý přišla na hodinu pozdě. Dají nám nějakou psychotropní látku, jméno jsem zapomněla, která přechodně prolomí bariéru, abychom byly schopné telepatie. Vyprchá to hned za pár minut. Ale pomůže nám to, abychom přišly na to, jak to udělat vědomě."
"To zní méně hrozně, než jsem si myslela."
"Děláš si z věcí moc těžkou hlavu. Hele, já vím, že jsi tajnůstkářka a nechceš ve své hlavě nikoho, ani mě ne. Chápu to. Je to tvůj prostor. Ale je to nástroj."
"Jo, pořád nás učí nějaké nástroje. Jenže nikdy neřeknou, k čemu je potřebujeme."
"Táta byl dost přesvědčený, že se bez toho neobejdeme. Já nevím, fakt nevím. Je to horší, než kdyby na férovku řekli, co se děje."
"Když se podíváš, tak nás nechávají si dělat, co chceme. Jsou lidi, co celé dny kreslí nebo zpívají. Takže buď je tohle rok, který je prostě na to, abychom se sžily, nebo je úplně jedno, co budeme umět. Normální děti se od dětství učí psát a počítat a kdo ví co ještě. Nás nechali, ať děláme, co chceme."
"No, jak ses ty vlastně učila psát a počítat?" napadlo Karunu.
"To vlastně nevím. Našla jsem knížku a chtěla jsem, aby mi vyprávěla, o čem je. A pak jsem asi zjistila, jak to souvisí s písmeny."
"Měla jsem to podobně. Jednou jsem se ptala táty, proč děti chodí do školy. A prý se učí jinak - víc soustředěně. A prý si potřebují méně hrát, a v šestnácti si už prostě nehrají tak jako my. Protože je méně věcí, které můžou zjistit takhle přímo, metodou pokus-omyl. A víc věcí si dokážou předat mluvením."
"Jo, na mě brácha taky koukal zvláštně, když jsem si z proutků splétala domečky. Vůbec nepochopil, co mě na tom baví. A nepochopil, proč se řehtám té absurdní magické struktuře, co je držela pohromadě. Tedy do chvíle, než jsem se začala učit vařit a on musel ty moje pokusy jíst."
Karuna pobaveně vyprskla, protože s jejími kulinářskými pokusy měla vlastní zkušenosti. "Hele, můj nejvyšší level bylo, když jsem je nechala spojit do jednotlivých stěn a pak teprve mi došlo, že nemám okýnka a musela tu celulózu nechat odbourat, aby se s tím vůbec dalo hnout. Táta se tomu tenkrát řehtal, když viděl, jak se s tím morduju půl dne. Ale pak jsem to dala svým kryskám a trvalo jim skoro půl roku, než ten domeček rozkousaly. Myslím, že jsem to dřevo tím pádem udělala zvlášť tvrdé."
"Jo, já jsem postřehla, že se brácha ve škole učí něco o tom, jak vypadá rostlinná buňka. Jenomže to si stejně nepředstaví, když ji nezkusí párkrát přebudovat," pokrčila tmavovláska rameny.
"Ehm, o mém přebudovávání buněk se nebudeme bavit, jasné?"
"Proč ne?"
"Protože bys pak chtěla vědět, proč má Karamela jedno ucho zelené a druhé žluté," ušklíbla se Karuna.
"Nech mě hádat, pokusy s rostlinnými barvivy?"
"Ať je ráda, že není modrá."
"Ehm, jo, a proč má tedy bílé chlupy, když je Karamelka?"
"No, vždyť říkám, ať je ráda, že už není modrá," zatvářila se zrzka nevinně.
"Teda, tobě svěřit zvíře... Počkej, nehýbej se! Já chtěla zkusit, jestli to na tobě funguje taky!" zapištěla Lillah, když ji Karuna chytila za zápěstí ruky, kterou směřovala k jejímu klínu.
"To tedy ani náhodou. Jestli mi s mými chloupky něco provedeš, budeš zítra růžová! Celá!"
"Liško ryšavá," vyplázla na ni tmavovláska jazyk. Karuna na nic nečekala, chytila ji i za druhé zápěstí, povalila ji a zalehla vlastním tělem.
"Já ti dám lišku..." zavrčela jí do ucha, zatímco jí začala okusovat krk. "Lišky žerou malé děti, tak si dávej bacha."
Lillah zkusila pohnout rukama, ale zjistila, že je má svázané vlastním šátkem a že uzel Karuna pořád magicky drží.
"Tak, teď se budu smát já, abys věděla."

Lillah stěží potlačila zasténání.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jolly the Sad | Web | 9. února 2015 v 15:57 | Reagovat

Jak si mám kurva vybrat mezi slashem a femslashem?! Okay, okay, já ti hlásnu za fem, ale jako bych hlasovala i za chlapečky, ju?

Už jsem ti říkala, že tě miluju?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama