VI.

14. února 2015 v 20:42 | The Small One
Přeji krásného romantického Valentýna všem :)


Dostali pokyn, aby z obřadiště došli dolů do Trojstromí. Caleb chvíli přemýšlel, co s kytkou, a za Kaylova úsměšku "mě nenapadlo, že ji necháš vykvést, vole" ji posadil do hlíny mezi keři. Na jeho nespokojené odfrknutí - ten člověk se vůbec vyjadřuje jak kůň! - ji nechal bleskově dokvést a dozrát semínka. Třeba tu příští rok vyrostou. Během cesty ke koním raději neříkal nic. Jak se vzdálili od ohně, všiml si, jaká je lezavá zima. Inu, noc už pokročila, byl úplněk a nadto jasná noc. Trochu čekal, že Kayl bude chtít svou kožešinu zpátky, ale naštěstí ne.
Caleb vytáhl kus provazu svázaný do kruhu a volně ho přetáhl hnědce přes krk. Nespokojeně zafrkala a prohrábla kopytem sníh.
"No jo, holčičko, já vím, že to nemáš ráda. Ale nevíme, kam jedeme, víš?" uklidňoval ji Caleb.
"Počkej, to jako jedeš úplně bez uzdy, jo?" zděsil se Kayl, který zrovna nasedal.
"Uzdu nepotřebujeme, my se domluvíme i bez ní, viď, kočičko moje," mazlil se Caleb s klisničkou. "Kdyby mě nechtěla poslouchat, tak nebude bez ohledu na všechny uzdy. Má mnohem větší sílu než my dva dohromady, někdy spolu stahujeme z lesa dříví - to bys koukal, jak umí zabrat. Nese mě, protože chce."
"No, nevím," podíval se Kayl přes hlavu svého grošovaného valacha. "Nejsem si jistý, že bych ho vůbec kdy přiměl zastavit."
"Kdybych Šmudlu takhle ošklivě rýpal do boku, tak jí letím přes hlavu. Zkus ten signál jemnější - jenom pokyn. Nejsou blbí, oni chápou, co chceš, i když to řekneš něžně," ubezpečil ho. Pak se sám lehce odrazil od země, přehodil pravou nohu přes hřbet a měkce dosedl. Kayl ho u toho pozoroval trochu nevěřícně, ale neříkal nic. Sám by se bez třmenů na valacha nikdy nevyšplhal - na druhou stranu, Šmudla byla v kohoutku dobře o dlaň menší.
"To se ti říká, když máš kobylu, pro kterou jsi bůh a rodič v jednom."
"Jo, a proto s ní komunikuji jako rodič a ne jako diktátor."
"Asi jsi měl jiné rodiče než já," zakroutil hlavou Kayl a vydal se po cestě určeným směrem.

Chvíli jeli mlčky. Měli výhodu, že se oproti skupině o něco opozdili, takže měli relativní soukromí. Kayl se pohyboval mezi náklonností a vlastní nejistotou, zatímco Caleb měl příliš starostí sám se sebou, než aby dokázal cítit něco složitějšího než jemné ulehčení, že s sebou nebude muset tahat upištěnou fiflenu, a stesk po domově a známých a bezpečných věcech.
Nakonec začal sám. "Víš, nemyslel jsem si, že hned teď vypadnu z domu. Protože... Diana taky byla letos potřetí a vůbec to většině lidí trvá." Od úst se mu vznesl obláček páry.
"No, já jsem byl letos popáté. A dost se mi ulevilo, že můžu nechat všechno za sebou," přiznal Kayl.
Caleb na něj trošku nevěřícně pohlédl. "Tobě se nechtělo ještě chvíli zůstat doma?"
"Věř mi, že fakt ne."
"Proč ne?"
"No, prcku, to ti budu raději vykládat někdy jindy," povzdechl si.
"Já nejsem žádný prcek!"
"Jsi o pět let mladší, o půl hlavy menší a o světě víš hovno," zasmál se hořce Kayl.
Na to Caleb už nic neřekl.
Po chvíli ticha se Kayl ozval znovu. "Hele, brácho, nemyslel jsem to zle. Vlastně bych to s tebou hned vyměnil. Nebo možná ne, protože... no, buď rád, že jsi vyrostl, jak jsi vyrostl. Dost věcí bych ti nepřál."
"Rodiče na tebe byli hnusní?" pípl Caleb.
"Máma nás měla na krku pět a u toho makala od nevidím do nevidím. A táta nás krotil jako koně. A šéf, to se raději neptej. Žádná selanka. Takže jestli mi dá někdo možnost žít si po svém a neumřít u toho hlady, tak to beru."
"Já si právě doma žil po svém. Měl jsem svůj pokoj a Šmudlu a... kolikrát jsme byli celý den v lese nebo nahoře na pastvinách. Někdy na bylinkách, někdy jsme stahovali dřevo nebo hlídali stádo, protože mně koníci nikdy nechtěli utéct. Hlídal jsem rodící klisny - ne že by to potřebovaly. A všechno bylo takové... známé."
"Jo, měl jsi pocit, že jsi někdo a něco umíš. A teď budeš jeden z mnoha zelenáčů." Kayl se cynicky ušklíbl, ale cítil, jak má chladem ztuhlé svaly na tvářích.
Caleb se nespokojeně nadechl, ale pak pokrčil rameny: "Jo, víš, že asi jo? To, co umím, mi bude k ničemu. Je k hovnu, že poznám už třetí den, že je klisna březí. A je mi k hovnu, že Šmudle stačí pohled nebo pohlazení, aby věděla, co má dělat. Vlastně je štěstí, že s sebou vůbec můžeme mít koně."
"Klid, brácho, to nějak dopadne. Vyfasovali jsme jeden druhého, abychom si kryli záda, ne?"
"Jo, a na to nejsem zvyklý už vůbec," zabručel Caleb. "Na to jsi trochu málo kůň."



Trojstromí vlastně nikdy nebylo vesnice v pravém slova smyslu. Připomínalo spíše jakýsi výcvikový tábor s velkým placem uprostřed, složený z několika nízkých domků a jednoho většího. Na návsi si promrzlou mládež rozebraly jednotlivé nillony. Diana s Hectorem připadli laskavě vyhlížejícímu postaršímu páru - žena měla vlasy popelavé barvy, zatímco její nillin měl hlavu holou, což si vynahrazoval bujným tmavým vousem. Každý z domků měl malou zastřešenou verandu a taky stáj pro čtyři koně a někdy i kozu. Dole byla světnice s kamny a velkým stolem, skrz ni se dalo projít buď do jedné malé ložnice, nebo vylézt po schodech nahoru, kde byly dva podkrovní pokojíčky. Diana si okamžitě zabrala ten, co nebyl průchozí - s odůvodněním, že je dáma - a výraznou černo-bílou výmalbu změnila na jemné kytičky broskvové a oranžové barvy. Jejich dohlížející pár dole podle všeho dělal podobné úpravy, soudě dle smíchu a hovoru, který k nim doléhal. Hector ze sebe akorát sundal provlhlé šatstvo a podíval se do skříně. Přesně jak čekal, viselo tam základní, nudné oblečení zhruba v jeho velikosti. Suché a čisté. Ani se nenamáhal ho zvlášť prohlížet, akorát kalhoty si trošku zúžil. Domek byl vytopený, už když přišli, a teď tu začínalo být skoro horko - nebo se mu to aspoň zdálo v porovnání s mrazem venku - takže se nenamáhal s košilí.
Diana byla pečlivější - dlouhé šaty v zelenkavé barvě jí perfektně seděly a vlasy si na jedné straně sepnula tmavozelenou sponkou ve tvaru motýla, takže jí byl vidět dlouhý štíhlý krk. Když vyšla, Hectorovi se zadrhnul dech. Snažil se na ni nezírat, ale podle Dianina výrazu se mu to moc nedařilo. Měl chuť... Sám nevěděl. Chytit ji za drobná zápěstí, opřít o stěnu a líbat. Minimálně. Ach bože, proč nemá aspoň menší výstřih?
Diana sama byla v rozpacích - na Hectora bez košile, zato s korálky na krku a na zápěstích, byl moc hezký pohled. Ale trochu ji šokoval. A měl v očích něco úplně žhavého.
"O co se snažíš?" zavrčel na ni. Na její nechápavý pohled doplnil: "Opovaž se mi vyčítat, že se ti nedívám do očí."
"Já... promiň, nejsem zvyklá, že na mě takhle někdo reaguje."
"Tak mě prosím šetři. Omlouvám se... Normálně jsem... civilizovaný."
"A teď?" Dianě jeho reakce lichotila. Ale hrála si na tenkém ledě - sama netušila, na jak tenkém. Přišla blíž, tak blízko, že mu položila dlaň na hrudník. Hector jen zalapal po dechu a vzápětí ji sevřel v náručí a zabořil tvář do jejích vlasů. "Šíleně tě chci. Chtěl jsem tě od první chvíle, co jsem tě uviděl, a od té chvíle, kdy jsem rozeznal tvou magii, z tebe úplně blázním, rozumíš?" Diana se pokusila trochu odtáhnout, ale nedařilo se jí to. "Ššš, neboj, neublížím ti, slibuju. Jenom... potřebuju tě chvíli držet, jo?" zamumlal jí do vlasů. Neřekla nic, ale cítil, jak je pod jeho dotykem napjatá, a zkusil to napravit jemným hlazením po zádech. Soustředil se na svůj dech. Pomaličku to odeznívalo. "Di, já... promiň. Nezkazil jsem to, že ne?" opatrně ji pustil, aby se jí mohl podívat do tváře.
"Ne, já..." zadrhla se, celá červená. Chvíli se mu jen dívala do očí, a pak ze sebe vymáčkla: "vlastně... se mi to líbilo."


_____________________________________
Kdo nehlasoval v anketě, prosím, ať tak učiní :)
A kdybyste ohvězdičkovali nebo okomentovali, udělali byste mi tím velkou radost :)
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jolly the Sad | Web | 14. února 2015 v 21:44 | Reagovat

Prej moc málo kůň, chudák kluk. :D
Já tak nějak nevím, co si o Di s Hectorem myslet... oni mi přijdou jako takové dvě mršky, víš?

2 malone | Web | 14. února 2015 v 22:26 | Reagovat

Nj, Kayl si ještě užije... :D

A Di s Hectorem... No, znáš pořekadlo, že "ti dva se hledali, až se našli"? :D

3 Lonny | 14. února 2015 v 23:17 | Reagovat

Uhm, Caleb :D
Chceme viac Caleba a Kayla!!  :D (potom pošleme  za odmenu dve veľké pusy)

4 malone | Web | 15. února 2015 v 0:48 | Reagovat

Já si hlavně oddychla, že nikdo nechce zvlášť rozebírat tu trojku - nevím, co bych k tomuto tématu napsala :D

(Dianu s Hectorem tam prostě potřebuju.)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama