Příležitost dělá zloděje II.

25. března 2015 v 15:10 | The Small One |  Příležitost dělá zloděje
Na úvod chci říct, že díl je 18+. Nikoli kvůli explicitnímu sexu - na tom nevidím nic zlého. Důvěrná blízkost, něha a endorfiny a tak. Tady jde ale o situaci, která je pro psychiku oběti poškozující a vzájemný vztah je patologický. Pokud by to někomu nebylo jasné, ne, takto to v posteli normálně nevypadá.
Takže, pokud se na to necítíte, díl nečtěte. Určitě potom udělám shrnutí, abyste o nic nepřišli. Další díly budou ještě drsnější.

A teď dobrá zpráva - další díl mám napsaný, zveřejním ho v sobotu ve 14 hodin :)


Probuzení bylo dost nepohodlné. Měl jsem pocit, že mě tlačí snad každá kost v těle, a navíc mi byla zima. Zkusil jsem se schoulit do klubíčka, ale nemohl jsem se pohnout - to mě rázem probralo. Ruce a krk mi vězely v kládě, která byla nějak "vylepšená" vodorovným prknem, na němž jsem ležel holým tělem až k podbřišku. Moc jsem toho neviděl, akorát holou kamennou zeď tak metr přede mnou, osvětlenou odněkud zpoza mě mihotavým světlem ohně.
Jak jsem sebou zacukal, došlo mi, proč je mi taková zima - byl jsem úplně nahý. A nohy jsem měl za kotníky přivázané k podlaze. Obestřela mě hrůza, když mi došlo, jak neslavně dopadl můj pokus o krádež roku, a že teď jsem nejspíš v žaláři.
"Á, pán se nám probral," ozvalo se za mnou jízlivě. Vzápětí mě něco šlehlo přes zadek. Lekl jsem se, až jsem vykřikl, i když to vlastně skoro nebolelo. "Mohl bych tě nechat soudit za vloupání a krádež. Přišel bys o ruku," informoval mě suše ten kultivovaný mužský hlas. Znovu mě švihl, tentokrát důrazněji. Trochu jsem zaťal svaly na zadku. "Ale z toho bych nic neměl." Další rána. S hrůzou jsem si uvědomil, že tvrdnu."Naštěstí pro tebe nemám žádnou zálibu v sekání rukou. Takže můžeme udělat dohodu. Já si tě tu nechám pro svou kratochvíli a až se mi omrzíš, prostě tě pustím." Chvíli jsem přemýšlel, co je ta jeho kratochvíle. Jestli šimrání holčičím bičíkem, tak proč ne, pomalu jsem tomu přicházel na chuť. Asi že mi párkrát táta zmaloval prdel tak, že jsem si nesedl.
"Mluv!" švihl tentokrát dost prudce.
"Co po mně chceš?" zahuhlal jsem.
"Hračku. Holčičí tělo jsem už zkoumal a už mě nebaví." Přes kultivovaný hlas příjemné barvy u toho zněl jako rozmazlené děcko, které kuchá žáby a pálí kočkám ocasy.
"Co se svými hračkami děláš?" Napadlo mě v té chvíli poprvé, že s useknutou rukou se dá žít.
"Buď jak buď, nebude z tebe mrzák bez ruky. Víc ti neslíbím. Ale líbí se mi tvoje prdel. Už tě do ní někdo šukal?" švihl mě přes ni, tentokrát dlaní.
"Já... ne, je mi patnáct," zakníkl jsem. Ne že bych na tohle nikdy nemyslel, ale v žádné z mých erotických fantazií jsem nebyl takhle kurva bezmocný. A navíc s takovým psychoušem. Z kterého jsem ještě neviděl ani fň. A k tomu jsem cítil, jak mi v péru pulsuje krev.
"Tak jinak. Teď dostaneš výprask za Beatricinu Maisy. Pak koupel a večeři. A pak si promluvíme z očí do očí. Jestli zkusíš zdrhnout, mysli na to, že tě můžu kdykoli omráčit a potom budu mít dost času vymýšlet odpovídající trest." Najednou zněl skoro znuděně. Znovu šlehl bičíkem. "Hm, možná si vezmu něco ostřejšího," zkonstatoval.
Vzal si karabáč, který mi na zádech, zadku i stehnech zanechával pruhy rozbolavělé kůže. Tohle předčilo i tátův výprask, a to bylo co říct. Bylo mi jasné, že ta koupel je vlastně součástí trestu. Donutil mě počítat do dvaceti.
"To by stačilo. Pro dnešek. Každý večer tě čeká stejný výprask. Protože krást se nemá," najednou jsem ucítil, jak mě hladí po hýždích. Ozvalo se zašustění látky. "Máš fakt pěknou prdel a já se na ni chci vystříkat." Během chvíle mi záda pokropilo něco mokrého. Otřásl jsem se.
"Přišel čas na koupel. Nejdřív otevřu kládu, ty dáš ruce za záda a já ti je tam spoutám. Pak ti odepnu nohy a pomůžu ti vstát. Žádné rychlé pohyby a žádné otáčení se."
Měl jsem pocit, že mám ruce úplně dřevěné, a chvíli mi trvalo, než jsem je vůbec zvládl dát za záda. Vlastně to byla pro ramena úleva. Pořád jsem neviděl, kdo ten hajzl vlastně je. Ruce mi stáhl něčím poměrně měkkým, ale pevným. Pak mi uvolnil nohy, objal mě jednou rukou kolem hrudníku a pomohl mi vstát. Při té příležitosti stiskl v prstech mou bradavku, až jsem zasykl. Pak se krátce zasmál a kolem krku mi dal široký obojek se šňůrou. "Tak, jdeme," švihl trochu vodítkem. "Vlevo jsou dveře." Otočil jsem se a došel k nim. Zpoza mě natáhl ruku v košili s krajkovými manžetami ke klice a otevřel. V druhé místnosti bylo podstatně přívětivěji. Hořel tu oheň v krbu, před ním byla křesla, kolem stěn byly skříně, na stole nachystané jídlo a uprostřed místnosti trůnila veliká zdobená vana plná horké vody. Nad ní byl na řetězu od stropu pověšený kovový kroužek.
"Vlez do vany," pobídl mě. Držel mě pevně za paži, abych neztratil rovnováhu. Kroužkem provlíkl šňůru a její druhý konec připnul k poutům na mých rukou. Pak teprve odstoupil a já ho poprvé spatřil.
Tmavě plavé vlasy pečlivě sestříhané k bradě, světlá kůže a temně modré oči. Hranatá brada. Rozepnutá jemná košile. Sexy anděl.
Kdyby mě před chvílí s požitkem nezbičoval a vzápětí nepokropil svým semenem, samozřejmě. A kdyby se netvářil tak ironicky.. A kdyby mi nečuměl na ptáka, který na ten pohled samozřejmě musel reagovat.
Rozhodoval jsem se, jestli zůstat stát a dopřát mu ten výhled, nebo si sednou do vody, což bude pekelně pálit. Nakonec ze mě vypadlo zavrčení: "Nikdy jsi neviděl nahého kluka?"

"Nikdy jsem neviděl kluka, kterému stojí," opravil mě. Šťouchl do mého péra bičíkem - ten úchyl ho fakt tahá všude s sebou - a pozoroval, jak se houpe. "Neviděl jsem víc věcí, které doufám, že v následujících týdnech uvidím. Klekni si." Znovu mě chytil za paži, abych neuklouzl. Provaz od mého krku vzhůru se napjal.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lonny | 25. března 2015 v 15:40 | Reagovat

Ech, už nech je sobota :D
(po talentovkach na školu to je fajn odreagovanie)

2 Jana | 25. března 2015 v 15:40 | Reagovat

Krást se nemá. Teď si to chlapec bude pamatovat.
I když trest neodpovídá prohřešku.
Ale co bychom měli z useknuté ruky, že? Takto je to rozhodně zajimavější. :-)
Těším se na sobotu.

3 Jolly the Sad | Web | 25. března 2015 v 16:55 | Reagovat

No, to zní... nebezpečně, tohle.

4 malone | Web | 25. března 2015 v 17:09 | Reagovat

[1]: A jak dopadly? :)

[2]: Vlastně to zatím vypadá, že měl ve své blbosti štěstí :D Tedy, pochybné, ale štěstí :D

[3]: Jo, to teda. A to je ještě vlastně hodný...

5 Lonny | 27. března 2015 v 13:36 | Reagovat

Som prijatá :)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama