IX.

7. dubna 2015 v 22:56 | The Small One |  Dokonalý pár?
Původně jsem chtěla díl ještě trochu... doladit, ale dneska mě málem kleplo, když mi najednou pošel počítač a já tam měla neuložený díl. Takže, lásky moje, tady to máte, než se tomu stane něco ošklivého.

I tento díl je sladký, pardon :D


Během snídaně, při níž jejich popichování pokračovalo, si Caleb začal prohlížel Kaylovy ruce a pravé ucho, z nějž mu odhrnul vlasy. Kaylovi z toho lehkého doteku naskočila husí kůže.
"Hele, ty máš v uchu fakt zub?" Ten dotaz Laryen skutečně zaujal, takže přestala krájet zeleninu do dušené čočky k obědu a začala si ho zkoumavě prohlížet.
Kayl se ušklíbl. "Jo."
Laryen přešla k němu. "Jo náušnici... Já nechápala, jak může mít v uchu zub. Vypadá jako lidský! Z čeho je?"
Kayl se před nimi najednou úplně uzavřel. "Je lidský." V hlase měl cosi výhrůžného.
Caleb se zatvářil vyděšeně.
"A je to příběh, který nechceš slyšet." V hlase mu zaznělo cosi bolestného. Caleb nevěděl, co si o tom myslet.
"Napadají mě jen dvě možnosti - buď jsi někoho zabil, nebo jsi ho měl rád."
Kayl nevěřícně zakroutil hlavou. "Ne, fakt jsem nikoho nezabil. Vyrazil jsem mu zub, ještě navíc ne úplně schválně. Tečka. Víc se o tom bavit nebudu. A kdybys chtěl vědět, proč mám ty prsteny, tak proto, že jsem se mockrát v životě musel porvat a kus železa na ruce ti to docela usnadní. Nikdy jsem to nevyvolal, ale docela často jsem odcházel já se vztyčenou hlavou. A přestaň z té buchty tahat ty rozinky, nebo ti to sním celé." Na okamžik se zamyslel. "Vlastně jo, jednou jsem usměrnil někoho, kdo mlátil koně. A párkrát jsem se tvářil výhrůžně, když někdo sahal na některou ségru víc, než se jí líbilo, nebo tak něco."
"Zníš jak rytíř v zářivé zbroji," ušklíbl se Caleb a poprskal se u toho drobečky. Poznámku o rozinkách ignoroval.
"Hele, princezno, buď rád, že aspoň jeden z nás se umí prát, jo?" Natáhl se k jeho talíři a hromádku sušeného ovoce si rezignovaně nasypal do pusy.
"Myslíš, že jsem se nikdy neporval?"
Kayl labužnicky přežvýkl a zkoumavě po něm přejel pohledem. "Klučičí kočkování, princezno. Je rozdíl, když jde o to, kdo vyhraje, a když se fakt snažíte si navzájem ublížit."
Caleb se trochu otřásl. "Br, je fakt, že s těmi prsteny bych se nechtěl potkat."
Kayl se zamračil. "Hej, brácho, tebe bych se v životě nedotkl, jasné?" Jemně mu odhrnul světlé vlasy z obličeje. "Ale kdyby se ti někdo pokusil ublížit, špatně by dopadl, moc špatně. To jsem chtěl říct, princezno." Zlehka mu přejel po zádech.
"Ccce, neříkej mi princezno," ohradil se Caleb, ale před dotekem neuhnul. Chvíli přemýšlel, pak si přehodil vlasy na hrudník, otočil se k němu zády a broukl: "Můžeš mě podrbat mezi levou lopatkou a páteří."
"Princezno ti budu říkat, dokud tě přeperu jednou rukou. To jsme zkoušeli před chvílí." Začal ho drbat - pobavilo ho, že to chlapec formuloval jako svolení - a potom přešel spíše k hlazení.
"Tu mrkev - zdůrazňuji, že moji - jsi nakonec pustil!"
"Lechtání se nepočítá. Počítá se fyzická síla." Bleskurychle chytil blonďáčka pravačkou za obě zápěstí a přitáhl si ho zády k sobě. Caleb se zkusil vysmeknout, ale nedařilo se mu to. Pak se Kayl natáhl k jeho odhalenému krku. "A teď mě nezlechtáš," konečky prstů mu jemně přejel po světlé kůži.
"Hmmm..." odtušil Caleb, který se přestal snažit se mu vysmeknout a naopak nastavil krk. "Tohle neplatí, abys věděl."
Kayl mu zajel prsty do vlasů, pustil jeho zápěstí a začal si hrát se světlými pramínky. "Já se s tebou taky neperu, princezno." Světlé zlato rozdělil na tři prameny a začal je splétat do copu. "Já tě jenom provokuji."
"Stejně bych tě přepral, kdybych musel," zavrněl Caleb. "Jestli mi z toho učešeš nějaký paskvil, tak si mě nepřej."
Laryen vyklouzla ven pro vajíčka do "obecního kurníku", jak přístřešek pojmenoval Kayl hned v noci po příjezdu, a kluci osaměli.
"Hele, kdybych na tebe někdy sahal víc, než je ti příjemné, tak mě zaraž, jo?" požádal starší z chlapců druhého. "Je mi příjemné se někoho dotýkat, ale nevím, jak to máš ty."
Caleb chvíli mlčel a pak odpověděl. "Vlastně nejsem zvyklý se dotýkat někoho jiného než zvířat nebo sestry s Dianou, což je fakt hodně jiné. Takže vlastně nevím. U kluků... já nevím, vždycky jsem se od nich držel raději dál. Sem tam jsem se musel s někým z vesnice servat, aby mi dali pokoj, ale nikdy to nebylo kočkování se jako s tebou."
"Já, no..." Kayl si odkašlal. "Mám pár ne úplně příjemných zážitků, takže se cítím mnohem lépe, když držím já tebe, ale kdyby to bylo opačně, tak..." zavázal mu konec copu.
"Jo, rozumím," přikývl Caleb a opřel se o něj. "No, zatím mi to příjemné je, takže asi všechno v pohodě. A mám hrozně rád, když mě někdo hladí po zádech. Ale na nějaké... ehm, intimnosti, zatím fakt asi připravený nejsem." Cítil, jak mu hoří tváře, a byl rád, že mu Kayl nevidí do tváře.
"To je právě to, co bych chtěl vědět - kde je ta hranice, jak ty říkáš, intimností. Když tě hladím po krku? Bude ti vadit, když tě na ten krk políbím? Když si budu hrát s tvými prsty? Když tě zkusím políbit?"
"No, to poslední zatím asi ne," ozval se nejistě.
"Dobře. Když tě obejmu?"
"Jo, objetí je fajn," přikývl Caleb.
"Když tě chytím takhle?" Kayl ho zezadu objal tak, že mu paže přitiskl k tělu, a opřel se bradou o jeho rameno.
"Když budu mít tulivou. Ale v zásadě jo." Na chvíli se odmlčel. "Totiž... Tohle je pro mě hrozně nové, že se mě dotýká někdo, komu se líbím." Kayl trochu uvolnil sevření, ale nechal ruce přehozené přes jeho hrudník. Caleb váhavě zvedl dlaň a propletl si s ním prsty.
"A je ti ten pocit příjemný?"
"Trochu mě to zneklidňuje, protože nevím, co ode mě čekáš."
Kayl si povzdychl. "Hej, brácho, tohle hlavně vůbec není o tom, co já čekám. Je to o tom, co ty chceš. Případně co já ti můžu dát."
"Jo, dobře. Taky... Nejsem zvyklý o těchhle věcech mluvit, vlastně ani přemýšlet."
"Mně je to jasné, ale potřebuju to vědět. Mně je jedenadvacet a mám něco za sebou. Ale mám strach, abych nezašel dál, než by bylo tobě příjemné."
"Jo, já se kdyžtak ozvu, kdyby to bylo moc, jo?"
"Poslouchej, nechci, abys kdykoli dělal cokoli jen proto, že máš pocit, že to od tebe čekám. V těchhle věcech člověk nemá právo něco očekávat... nebo nedejbože vyžadovat."
"Jo, ale už toho nech, celá takhle diskuze mě děsí."
Kayl ho okamžitě pustil. "Promiň..."
"Hele, říkám debata, ne že mě objímáš. Akorát se mi tedy začíná opěradlo zarývat do zad." Caleb se protáhl a otočil na Kayla. "Nevím, co máš za sebou, ale... Neboj se tolik, jo? Mně nikdo neublížil."
Tmavovlásek se usmál, ale znovu už se jej nedotkl. "To jsem rád. Ani nevíš, jak moc."
Caleb se usmál nazpátek, zvedl se a natáhl ruku ke staršímu chlapci. "Pojď, podíváme se, kde je Laryen tak dlouho."
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jolly the Sad | Web | 8. dubna 2015 v 8:35 | Reagovat

Aaaaaaw, miminka.

2 Jana | 8. dubna 2015 v 8:42 | Reagovat

Kruci, překlikla jsem se a dala jen 4,5 hvězdičky, i když jsem chtěla dát plný počet. :)

Teď už mám tulivou náladu taky. Oni jsou spolu zatím tak nevinní a roztomilí. Hlavně Kayl, když alespoň z části víme, co se mu přihodilo.
Moc krásně se to čte. :)

3 Lonny | 8. dubna 2015 v 10:12 | Reagovat

Caleb je táaaaaaaaaak roztomilí:)
Aww

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama