X.

30. srpna 2018 v 16:18 | The Small One |  Dokonalý pár?
Po třech letech nikdo nečekal, že se k povídce ještě vrátím, že? Překvápko! Mám napsané i další díly a momentálně i chuť psát. Taky mám nápad na pokračování prequelu Příležitost dělá zloděje. Takže v dohledné době sem tam něco přibude.
Kus, který se mi pořád nelíbil, jsem prostě vyškrtla, a zbytek trochu přepsala, i když se mi pořád nelíbí - jsem na sebe náročnější než kdysi, a dovedností moc nepřibylo. Třeba to bude časem lepší.

Za komentáře budu věčná! <3


"Jak to Laryen myslela, že jsme na sebe opatrní?" vrátil se Caleb k narážce v hovoru, které dřív neporozuměl. Teď spolu seděli v pokoji na zemi a hráli pylos. Dost rychle se totiž usnesli, že jim bude lépe vyhovovat velký propojený pokoj zabírající celé podkroví, a s Laryinovým teoretickým vedením dřevěné příčky změnily na dvě otevřené skříně s policemi; jednu z nich Caleb hned strategicky zabral na pokojové kytky, což Kayl přijal s rezignovaným povzdechem. Postele si nechali nicméně na svém místě. Uprostřed ale bylo veliké území nikoho, kde leželo akorát pár kulatých polštářků, které odněkud vykouzlila (asi ne doslova) Laryen, a měkký koberec lahvově zelené barvy.
Takže teď leželi natažení proti sobě a zkoušeli, kdo na to má koule (Caleb měl ke svému vzteku obvykle koulí málo, na čemž se možná podílel rozptylující kontrast Kaylovy bledé pokožky s černou košilí a teplem zrudlými rty), a u toho se rozčilovali, kdykoli soupeř pokazil spoluhráči plány.
"No, jako že spolu hrajeme deskovky a ne svlíkací poker," zasmál se Kayl a v oříškových očích mu zahrálo světlo. "Ne, jako že přemýšlíme, abychom si navzájem neublížili," zvážněl.
"Pfff, ještě jednou mi zkazíš moji čtyřku, a to se budeš divit, jak ti ublížím," zaprskal. Pak se zamyslel. "Svlíkací poker? To by Diana nehrála. Na to je moc srab."
"To říká ten pravý."
"Já jsem to, opatrný," poučil ho Caleb. Kulaté kamínky zarachotily v důlcích dřevěné hrací desky. "Ha! Jo, já věděl, že mi to projde," zajásal, když odebíral hned dvě hrací koule.
"To tě, děťátko, stejně nezachrání," přemístil další kámen Kayl vítězoslavně. "Protože já si taky odeberu... tenhle a tuten. A mám další tah." Blonďáček rozčileně potřásl hlavou. Nakonec prohrál a vrhnul se na Kayla dřív, než se ten stihl zvednout, v domnění, že mu moment překvapení pomůže.
Starší chlapec ho vzápětí s lehkostí sobě vlastní zpacifikoval a zaklekl. "Ale no tak, neper se, princezno," smál se, "stejně to neumíš." Když Caleb nic neříkal a nesmál se, honem ho pustil a zvedl se. "Jsi v pohodě?"
"Jo, jasně," ušklíbl se a zvedl se do sedu. "Proč bych nebyl?"
"Že jsi najednou nic neříkal."
"No, porazil jsi mě, už druhým způsobem, tak co mám říkat?" rozhodil frustrovaně rukama a začal si uhlazovat vlasy. "Musím ti gratulovat? Hele, co se děje? Pořád čekáš, že se najednou vyděsím."
"Jo, no... říkal jsem, že za sebou mám ošklivé věci." Zavřel oči, jako by to mohl vymazat. Chvíli bylo ticho, jak trvalo, než Caleb sebral odvahu se zeptat.
"Ublížil ti někdo? Říkal jsi, že táta..." Hlas měl tichý, jako by doufal, že ho mladý muž přeslechne, ale ten si jenom odfrknul.
"Ne, ne, určitě ne tímhle způsobem. Hele, to nech být."
"Nenechám," zamračil se. "Týká se mě to." Znovu se rozhostilo tíživé ticho, během nějž Caleb skenoval Kayla pohledem.
"Jeden... Hele, ale necháš si to čistě pro sebe, jasný?" Zněl podivně rezignovaně; Caleb rázným kývnutím přisvědčil. "Jeden chlápek si mě odchytil... měl jsem nějaký škraloup... a domů jsem se vrátil až po pár měsících." Caleb na něj vrhl dětsky nechápající pohled. "No, dělal se mnou, co chtěl. A že chtěl spoustu věcí, který jsem já nechtěl." V hlase mu zazněl opor a znechucení.
"Bohové..." hlesl mladší z chlapců zděšeně; jeho mozek se chvíli bránil, než mu došlo, co to tak mohlo znamenat.
"Nejvíc ze všeho je mi to trapný a... nechci ti vyprávět, co se tam dělo, natož jak jsem se u toho cítil." Caleb se přisunul se blíž, ale než mohl chlapce obejmout, stulil si Kayl do náruče jeho. "Takhle je to lepší."
Caleb jenom kývl. Ucítil polibek do vlasů. "Já... vůbec nevím, co na to říct."
"Tak neříkej nic a prostě to nech být. Nejsem kvůli tomu nějaká troska nebo něco."
Caleb byl chvíli tichý a přemýšlel. "Když jsi říkal, že šlo o to, jak ses u toho cítil…"
Kayl jen zavrtěl hlavou a položil si dlaně přes žhnoucí obličej, ale neodpověděl.
"Šlo o to…" Blondýnek se zarazil, ale nakonec pokračoval, "že se ti to líbilo?"
"Spousta věcí byla fakt… Ale nakonec mě vždycky dostal do toho, že jsem chtěl, aby se mě dotýkal. Že… se mi líbilo, když to bolelo… a jiné věci." Kayl chvíli mlčel. "Že se mi líbilo ho poslechnout," zašeptal pokořeně a vztekle.
Caleb nějakou dobu neodpovídal, jen se přizvedl a svého nillina objal a zlehka hladil po zádech. "Takže… Co na tom bylo špatně? To, že jsi tu roli přijal?"
Starší z chlapců zavrtěl hlavou, ale neodpovídal. "Ne, já… Hnusím se sám sobě."
"Za co?"
"Myslím, že… jsem byl vždycky takovej."
"Že se ti líbilo poslouchat?"
"Když to řekneš takhle, nezní to tak hrozně," Kayl se pohrdavě, nevesele zasmál.
Caleb jenom zavrtěl hlavou. "Víš, ve stádu jsou vždycky koně, kteří vedou, a koně, kteří se nechají vést."
"Jo, jasně, fakt super být jak tupá ovce."
"Nevšiml jsem si, že bys nějak zvlášť přejímal moje názory. To není tak. Ale uvědomil jsem si, že ti nevadí, když rozhoduju, co budeme dělat. A tuším… že to tak bude i ve fyzické oblasti, jen zatím ještě… je na tyhle věci čas, viď?"
"Krásnej eufemismus pro to, že se mi líbí…" zarazil se, protože tohle vyslovit fakt nechtěl. Drobný blonďáček trpělivě čekal. Když to začalo vypadat, že z jeho druha nic nevypadne, položil mu dlaň na tvář a donutil ho, aby se na něj podíval. Kayl se ztěžka nadechl. "To… nejsou věci, který bych chtěl vyprávět šestnáctiletýmu mláděti. Je to hnusný, tak hnusný, že jsem kolikrát přemýšlel, že… nechci, abys mě tak viděl." Přejel si nehty po předloktí, jako kdyby chtěl z kůže šeškrábnout něco nechutného a lepkavého.
"Hele, já si zas připadám trapně proto, že o tom, jak vypadá sex mezi dvěma chlapy, nic moc nevím ani teoreticky, natož prakticky. Takže se přes to asi budeme muset nějak dostat. Klidně časem. Ale tipuju, že bych měl stejně přijít na to, co se ti líbí, ne?"
Kayl si povzdechl a neochotně přikývl. Caleb ho objal a držel, dokud necítil, jak se jeho nillin uvolňuje. Zabralo to několik dlouhých minut. Pak se ozval znovu: "Aspoň na rozdíl ode mě víš, co se ti líbí."
Kayl se suše zasmál. "Jo, tomu se teda říká výhra. Tak nějaké představy jsi asi měl, ne?"
"Nic určitýho. Nenapadlo mě, že by se mi mohli líbit kluci, a představa holky v posteli mě nikdy nebrala. Tak jsem si říkal, že třeba budu reagovat jenom na svou nillen. No, nenapadlo by mě, že budu mít nillen s ptákem," zasmál se, když se maličko odtáhl, aby mu viděl do tváře. Kayl se naopak zamračil. "Hej, co jsem řekl?"
"Že jsem holka."
Blonďáček se zatvářil zmateně. "Věčně mi říkáš princezno."
"Což nemá nic společnýho s tvou sexualitou."
"No, tohle taky tak nebylo myšleno. To on ti říkal, že jsi holka?"
"Říkal to mnohem horším způsobem," odvrátil pohled.
"Hele, mně se asi líbí, že…" začervenal se Caleb, ale větu nedořekl. "Nemám sice moc představu, jak to jako vypadá v praxi, ale jsem zvyklý, že rozhoduju a vedu, že mi někdo důvěřuje. Takže potud dobrý, tuhle roli chápu. A nevím, proč se ti zdá, že mít to opačně je špatně."
"No, uvidíme jednou v tý praxi, jo?"
Caleb cítil, jak mu hoří tváře. Cítil se nepohodlně, ale úplně z jiných důvodů než Kayl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama