XI.

7. října 2018 v 23:46 | The Small One |  Dokonalý pár?
Abyste neřekli, hodím sem další díl :D Když už jsem byla u těch zápletek, donutila jsem se udělat si nějaký pořádek v tom, kam chci, aby se příběh zhruba ubíral. Zpětně bych předešlé kapitoly s chutí proškrtala - psát něco, kam se nemůžete moc vracet, je náročné - ale smůla. Co jsem si nadrobila...



"Vlastně vůbec nevěřím, že by ten výběr byl tak dokonalý." Kayl se po Calebovi šokovaně podíval. Po večeři seděli nahoře v pokoji, Caleb zkoušel kreslit a Kayl si četl, než ho vyvedl mladší chlapec nečekaně z rovnováhy. Zasáhlo ho to.
"Já… promiň," dostal ze sebe se sevřeným hrdlem.
Calem překvapeně vzhlédl. "Ale ne, nemyslel jsem to takhle." Položil tužku a přitulil se k němu. "Jenom… že nic takového přeci předpovědět nejde, ani kouzlem ne."
Kayl se mu vysmekl. "Promiň, musím… musím se projít." Snažil se, aby mu blonďáček neviděl do tváře, ale do hlasu mu stejně prosákla bolest.
"Hej, co se děje?" chytil ho Caleb za ruku. "Pojď ke mně a nevyváděj. Ať tě ani nenapadne, že bych o tobě pochyboval. Jsi můj, a já jsem rád, že jsi můj, jasné?" Kayl se zastavil, ale neotočil. "Pojď ke mně a podívej se na mě."
Stál s hlavou sklopenou, tmavé vlasy mu zpola zakrývaly tvář.
"Omlouvám se, přemýšlel jsem nahlas a nemělo to nic společného s tebou."
Kayl zatřásl hlavou, ale stejně sebral sílu mu odpovědět. "Chtěl bych… asi bych chtěl, abys to cítil jako něco nezpochybnitelného, víš?"
"Já ale nezpochybňuji nás dva. Zpochybňuji algoritmus. Neříkám, že v zásadě nefunguje, u nás funguje rozhodně perfektně. Jsem rád, že tě mám, jasné?"
"Nevím, kdyby… nenapadlo by tě to." Znělo to jako logické konstatování.
"To není tím. Rád zkoumám, jak věci fungují. Vlastně… jsem nejdřív přemýšlel, jak je možné, že našli člověka, kterého snesu ve své blízkosti," přiznal. Odmlčel se. "Ségra vždycky říkala, že jsem asociální morous, protože mi vadí, když jsem delší dobu s někým pohromadě. Byl jsem rád sám. Celé roky. A teď mi došlo, že jsi pořád někde blízko, skoro pořád se mnou v místnosti, a mně to vyhovuje. To je… prostě postavený na hlavu."
Starší chlapec si odhrnul vlasy na jedné straně. "Promiň, že vyvádím jak hysterická puberťačka."
Caleb protočil oči. "Přestaň s těmi omluvami. Nenapadlo mě, že to vezmeš osobně. Jsi můj, jasné?" Dostalo se mu opatrného přikývnutí. "Teď si pojď sednout zpátky." Caleb to úmyslně formuloval jako příkaz doprovozený gestem. Na zemi si přitáhl Kayla do náručí. Pro tentokrát tušil, že může. "A teď mi řekneš, co je špatně. Máš citlivá místa, ale já se jim neumím vyhnout, když nevím, kde jsou."
"Řekl jsem ti, co se stalo. Ale… tenhle pocit jsem měl asi vždycky."
"Kvůli tátovi?"
"Jo. Možná. Nejen. Protože… Asi je to prostě mnou. Víš, že nejsem žádný lamač srdcí, vždyť se na mě podívej," schoulil se do sebe.
"Nechci lamače srdcí," odpověděl klidně Caleb. "Srdce mám jen jedno a rád bych, aby se nerozbilo. A takové ty machry z duše nesnáším. Chci tebe." Sklonil se nad Kayla a políbil ho na čelo. Pak si to rozmyslel a položil mu dlaň na čelist, palec kousek od koutku jeho úst. Něžné, ale autoritativní gesto. Kayl se trhaně nadechl. Drobnější chlapec se mu chvíli jenom díval do očí - nikdy by ho nenapadlo, že může dospělý muž vypadat tak zranitelně - a pak ho lehounce, zkusmo políbil na rty. Jenom krátký, měkký dotek rtů, který v něm vyvolal pocit rozechvění, nervozity, úzkosti a blaha zároveň, který se podobal bolesti, jak byl slastný. Cítil, jak kolem něj zapulsovala magie, a tušil, že nebyla jenom jeho. "A ať už to vidíš ty sám jakkoli, mně se líbíš moc."


Ráno šli ke koním spolu. Večer už toho moc nenamluvili, byli zaražení, ale do rána je rozpaky přešly. Ráno spolu u snídaně lehce flirtovali a Kayl si dokonce drobnějšího chlapce přitáhl na klín.
"Hej, brácho, tak tohle ti tedy přeju," zamrmlal Caleb, když vešel do stájí jako první - Kayl ho pustit se slovy: "Až po tobě, princezno," beztak nejspíš jen proto, aby se mu mohl dívat na zadek - a zjistil, jak to vypadá ve valachově stání. Šmudlinka ho samozřejmě vítala. Kaylův Abaddom věren svému jménu ovšem zvládl převrhnout vědro, rozházet seno z jesliček a všechno to rozdupat s hnojem. A okousat, na co dosáhl.
Kayl zasténal. "Jasně, bezva. Po tom jsem toužil, ty bestie."
Caleb jen zlomyslně zadoufal, že to oslovení patřilo koni a ne jemu. "No jo, nudí se. Nechceš se jet pak chvíli projet?"
"V tomhle mrazu po tom netoužím, ale on evidentně jo. Co Šmudlina?"
"Ta je hodná holka. A nechal jsem jí tu zašněrovaný pytlík s ovsem. Víš, jak se nazlobí, než ho vydoluje?"
"Proč ho jednoduše nerozkouše?"
"Protože to by nebyla ta zábava. Porušila by pravidla hry," vysvětlil chlapec s lehkostí v hlase. O to víc ho překvapilo, že bylo několik dlouhých vteřin nepochopitelné ticho, které ukončilo až trhané nadechnutí jeho druha.
"Máš rád pravidla?" vypadlo z Kayla, stále ještě zahleděného na jeho pozadí. Caleb se na něj otočil docela zmateně a chvíli přemýšlel, na co je to narážka. Když si to spojil s podtónem touhy v Kaylově hlase, došlo mu, na co zhruba naráží.
"To bych taky rád věděl. Hlavně pořád nevím, co si pod tím představit. Nevím, jak zkombinovat sex a pravidla, protože mám akorát povšechnou technickou představu, jak to funguje, a to ještě akorát mezi holkou a klukem. Plus je mi jasný, že se před tím lidi mazlí a líbají. Takže podobný narážky musíš víc rozvést," pokrčil rameny s lehkými rozpaky.
"Promiň, to mi ujelo. Nechtěl jsem to rozebírat," snažil se to smést ze stolu, jako kdyby řekl něco, za co se vážně stydí.
"Jo, ujelo, protože máš zblázněný hormony," zkonstatoval blonďáček. Když viděl provinilý výraz svého nillina, dodal na uklidněnou: "Neřekl jsem, že nemáš mít, ne? Je ti jedenadvacet, jasně, že…"
Kayl vydechl a odpověděl překotně, jako by se bál, že ztratí odvahu. "Dobře. Tak jako příklad pravidel - mohl bys mi zakázat, abych si ho honil. Ne že bych něco takovýho chtěl," dodal rychle. Rudý jako rajče se odvrátil.
Caleb nahlas polkl a chvíli mlčel. "To by s tebou nebylo k vydržení," zasmál se suše. "Ale zajímalo by mě… Jak často?"
Teď polkl Kayl. "Ne, ne, promiň, nechtěl jsem to vůbec…" vydechl zastřeně a v hlase mu zněla úzkost. Drobnější chlapec přistoupil blíž a culil se, než si uvědomil, jak jeho nillin pro změnu zbledl.
"V klidu. Nádech, výdech. Nic se neděje. Zhluboka, nádech nosem, výdech pusou. Sedni si," postrčil ho k balíkům sena. Dřepl si před ním a chytil ho za ruce. "Tak, ještě jednou. Nemáš se proč bát, všechno je v pořádku. Jsem u tebe, dobrý?" Když se mu Kayl konečně podíval do očí, pousmál se. "Ta představa se mi líbí. Být nadržený a podat si pomocnou ruku je normální, ne? Hele, přestaň se tvářit, jako kdybys byl kdovíjaký zvrhlík. Protože mně se moje role zamlouvá. Docela mě to… rajcuje?" uculil se. Kayl opatrně kývl. A pak se Caleb s jistým napětím v hlase zeptal znovu: "Jak často si ho honíš?"
"To… to je různé," dostal ze sebe roztřeseně.
"Chci, abys mi řekl pokaždé, když si to uděláš," oznámil s přimhouřenýma očima. Odpovědí mu bylo tiché zaúpění. A všiml si, jak se Kaylovi nenápadně napínají kalhoty. "Hodný kluk," usmál se. "Můj hodný kluk." A pak vyrazil kydat Šmudle, dřív, než se začalo něco rýsovat i na jeho kalhotách z představy jeho protějšku s ptákem v hrsti právě teď a tady. Ale na tváři se mu objevil samolibý úsměv, protože došel k názoru, že tuhle situaci zvládl na nezkušeného šestnáctiletého puberťáka výborně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mimush | 9. října 2018 v 20:48 | Reagovat

Oooh sakra! Úžasne si mi spríjemnila večer. To napätie medzi nimi je tak vzrušujúce. Vždy si vravím, že sa neviem dočkať, kedy na to skočia. Ale na druhú stranu milujem, keď sa to dlho naťahuje a potom napnutá ako strunka čítam každé slovo. Teším sa na pokračovanie.

2 Mimush | 15. listopadu 2018 v 19:33 | Reagovat

Budeš ešte pokračovať? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama